Moravské úděly
Podle Břetislavova rozhodnutí knížecí stolec připadl nejstaršímu Spytihněvovi. Morava byla rozdělena na dvě nejstejné díly Olomoucko a Brněnsko. Kosmas píše, že Olomoucko bylo vhodné k lovectví a rybolovu, mělo chránit knížectví proti Uhrám a Polsku , Brněnsko k pěstování obilí a bylo ochranou proti Rakousku. Olomoucko, které bylo rozlehlejší, sahalo až k Břeclavské provincii (hradskému obvodu), bylo politicky důležitější a vládci z Prahy se ho vždy snažili těsněji připoutat ke knížecímu stolci. Vládcem Olomoucka se stal Vratislav, údělníky z Brněnska byli Konrád a Ota.
Svědčí o tom dělení z roku 1061 (Spytihněv zemřel, knížetem se stal olomoucký údělník Vratislav), kdy Olomoucko získal mladší a povolnější Ota, Brněnsko získal Konrád.
Z této doby pochází důležitý prvek údělnictví. Dohodou mezi Břetislavovy syny se stalo údělnictví dědičné. V Olomoucko měli v budoucnosti vládnout Otovi synové, v Brněnsku synové Konráda. Znamenalo to ovšem vyloučení z ústřední vlády. Obojí se ovšem porušovalo.
Údělníci museli složit věrnost českému knížeti. Knížata se neměla do nástupnictví v údělech vměšovat, v praxi k tomu docházelo, na druhé straně úděly byly “zabezpečení” pro nevládnoucí přemyslovské dynastie, údělníci se zase snažili dosáhnout na kamenný stolec. Cílem pražského knížete bylo připoutat moravské úděly, co nejtěsněji ke Praze, cíle údělníku byly naprosto opačné nebo se toužili stát knížaty.
Údělníci měli svoji vlastní politiku, které se však měla shodovat se zájmy českého státu. Především měli hájit český stát proti Polsku, Uhrám a Rakousku. Vytříbená diplomacie dokázala knížatům vytvořit v údělnících zdatné politické soupeře. Přesto byla cesta údělníka na trůn složitá a zřídka se podařila (Svatopluk, Konrád).
V době údělů se ovšem termín úděl nepoužíval. Přináší ho až novodobé dějepisectví, protože výborně vystihuje danou situaci. Morava byla rozdělena na díly, provincie (pletlo se s hradskými obvody). Po rozdělení na Olomoucko, Znojemsko a Brněnsko je vládce poloviny Moravy (Olomoucka) nazýván diarchou, vládci čtvrtin tetrachy. Jako členové knížecí rodiny používali titul knížete.
Použitá literatura: Josef Žemlička: Čechy v době knížecí