Moravské úděly
V raném středověku se termín úděl nepoužíval. Nejdřívě termín “auděl” začíná používat Josef Jungmann, který převzal ruské slovo уде́лы. Do konce 19. století se rozšíří už nám známý úděl, ve významu dědičného území.
Soudobá terminologie je vše, jen ne jasná a ustálená. Morava byla rozdělena na díly (pars) nebo provincie. Nepříliš jasno mají i samotní údělníci, Ota I. se v roce 1078 tituluje jako Ota, z Boží milosti tím, čím je (Otto dei gratia id quod est).1 Často se vládci titulují jako knížata Moravanů, moravská knížata (dux, princeps), říšské prameny v nich vidí hrabata (comes). Po rozdělení na Olomoucko, Znojemsko a Brněnsko je vládce poloviny Moravy (Olomoucka) nazýván diarchou, vládci zbylých čtvrtin tetrachy. Ostatně s titulaturou mají problém nejenom panující na Moravě, vrchní pražský kníže je často označován jako vévoda (dux), ačkoliv tento titul v českém prostředí a v českém překladu je používán pouze pro “večného vévodu české země”, knížete Václava.
Moravské úděly ve 12. století, podle Barbary Krzemieńské, Moravští údělníci v znojemské rotundě, s. 19
Moravští údělníci byli tedy podřízení českému knížeti, slibovali mu věrnost. Jinak vládli dost samostatně, vedli samostatnou sňatkovou politiku, v určitých okamžicích i politiku zahraniční. Razili prakticky po celou dobu vlády vlastní mince, disponovali vlastním majetkem a zakládali kláštery (Hradisko, Třebíč, Louka), i když se souhlasem českých knížat.
V roce 1055 byla Morava rozdělena na dva nestejné díly - východní (Olomoucko) a jižní (Brněnsko-Znojemsko). Kronikář Kosmas píše, že Olomoucko bylo vhodné k lovectví a rybolovu, mělo chránit knížectví proti Uhrám a Polsku, Brněnsko zase k pěstování obilí a bylo ochranou proti Rakousku. Olomoucko, které bylo rozlehlejší, sahalo až k Břeclavi, bylo politicky důležitější a vládci z Prahy se ho vždy snažili těsněji připoutat ke knížecímu stolci. Vládcem Olomoucka se stal po nástupu Spytihněva II. Vratislav, údělníky z Brněnska byli Konrád a Ota. Podřídit Moravu své přímé vládě se pokusil už Spytihněv, po něm se to mezi českými knížaty stalo takřka tradicí.
Olomoučtí Přemyslovci, zjednodušený rodokmen
Po Spytihněvově smrti došlo k první a jediné rotaci v rámci knížectví. Vratislav nastoupil na knížecí stolec, Ota se přesunul na Olomoucko a poslední úděl držel Konrád už jen sám pro sebe. Snad takto (podobně jako na Rusi) byl původně systém údělů zamýšlen - nejstarší žijící Přemyslovci se budou podle věku nahrazovat ve vrchní vládě a údělech. Nestalo se tak.
O podřízení údělů přímé správě se opět pokusí král Vratislav I. Ten po smrti olomouckého údělníka Oty se ujímá Olomoucka sám a později ho předává svému synovi. Nejpozději v této době, na přelomu 80. a 90. let 11. století, se dotváří další důležitý prvek moravských údělů - jejich dědičnost v linii Oty na Olomoucku a Konráda na Brněnsku a Znojemsku. Zájmy nezletilých synů Oty I. bránil proti nejstaršímu brattovi Konrád Brněnský a v zásadě úspěšně. Alespoň prozatím.
Brněnští a znojemští Přemyslovci, zjednodušený rodokmen
Dědičnost moravských údělů není skoro nikdy uznávána v Praze, u vrchních knížat. Zde se projevuje disbalance mezi Přemyslovci v Čechách a na Moravě. Potomci Vratislava, žijící v Praze, nemají své dědičné úděly a proto se po nástupu po nástupu na knížecí stolec se snaží vyhánět moravské údělníky a dosazovat sem své bratry nebo syny. Zároveň upírají svým moravským příbuzným nástupnictví na pražských stolec podle seniorátu.
Svoje stařešinské právo se marně pokusí prosadit Oldřich Brněnský a zřejmě také nejstarší Přemyslovec Konrád II. Knížetem se naopak stane Konrád I. (1092), Svatopluk Olomoucký (1107-1109) a Konrád Ota (1189-1191), přičemž poslední dva zřejmě v době nástupu na trůn nejsou nejstaršími Přemyslovci a trůn by jim příslušet neměl. 12. století je tak ve znamení takřka stále dynastické krize a bojů o trůn mezi všemi větvemi Přemyslovců.
Úděly jsou nejdříve dva, na přelomu 11. a 12. se jižní rozděluje na Brněnsko a Znojemsko, na konci 12. století jsou snad ještě vyděleny menší úděly. V této době ovšem vzniká mezičlánek mezi údělníky a pražským knížetem, a to moravské markrabství, po určitou dobu snad i nezávislé na českém knížectví. Současně se vznikem markrabství síla údělů a údelníků výrazně slábne a s vymřením potomků Oty a Konráda na přelomu 12. a 13. století zanikají i úděly samotné (článek o zániku údělného systému).
Úděly nebyly pouze českým specifikem - dělení země pokud možno mezi všechny mužské potomky bylo v raném středověku zcela běžné v Kyjevské Rusi, Polsku po roce 1138, ale také v Uhrách, kde následních trůnu často dostával “třetinu země” (tertia pars regni), Nitranské knížectví. Vedlejší větve vládnoucích rodů dostávaly své dědičná vévodství i na západě, například ve Francii.
Použitá literatura:
HORNA, Richard. Několik kapitol z dějin údělných knížat na Moravě. Příspěvek k ústavním dějinám moravským do konce XII. století. Bratislava, Právnická fakulta univerzity Komenského, 1926.
KALHOUS, David. České země za prvních Přemyslovců v 10. – 12. století. I. díl. Čeleď sv. Václava. Praha, Libri, 2011.
KRZEMIEŃSKA, Barbara. Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. In.: KRZEMIEŃSKA, Barbara – MERHAUTOVÁ, Anežka – TŘEŠTÍK, Dušan: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Praha, Set out, 2000.
JAGOŠOVÁ, Anna. Nástupnický systém v Uhorsku 11. storočia. Pokus o komparáciu. Diplomová práce. Brno 2007.
NOVOTNÝ, Boris. Moravské úděly a jejich raně feudální centra v 11.-13. století, Archeologické rozhledy 27, 1975, s. 515-525.
POLÍVKOVÁ, Lenka. Morava v době knížecí. Bakalářská práce. Plzeň 2014.
SMOLÍK, Josef. Denáry údělných knížat na Moravě (XI. a XII. stol.). Praha 1896.
ŠMERDA, Jan. Denáry české a moravské. Katalog mincí českého státu od X. do počátku XIII. století. Brno 1996.
VÁLKA, Josef. Dějiny Moravy. Díl 1. Středověká Morava. In: Vlastivěda moravská. Země a lid. Brno, Muzejní a vlastivědná společnost, 1991.
WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha, NLN, 2010.
WIHODA, Martin. Moravský údělník nebo kníže. In: Bronislav Chocholáč, Jiří Malíř, Lukáš Reitinger, Martin Wihoda. Pro pana profesora Libora Jana k životnímu jubileu. Brno: Matice moravská, 2020. s. 113-120.
ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí (1034–1198). Praha, NLN, 1997.
Článek: Zánik údělného systému na Moravě
Diskuse: Úděl moravských údělníků