Vláda Vratislava II. (1. díl) 1061-1073
Narodil se někdy okolo poloviny 30. let 11. století jako druhorozený syn Břetislava I. a Jitky z rodu Babenberků.
Byl 180cm vysoký, měl orlí nos, vysoké čelo, výrazné oči. Měl krátký vous. Obecně působil výrazně, přitažlivě, inteligentně a ctižádostivě.
V roce 1055 se stal údělným knížetem Olomoucka, Po zajetí svých mladších bratrů brněnských údělníku Konráda a Oty starším bratrem Spytihněvem, Vratislav utekl do Uher. Těhotnou manželkou neznámého jména nechal v Olomouci. Spytihněv Vratislavovu ženu nechal krutě věznit na hradě Lštení, kde byl kastelán Mstiš. Později ji propustil, při cestě do Uher potratila a zemřela. Vratislav se znovu oženil s Adlétou, dcerou uherského krále Ondřeje.
Spytihněv se obával, že s uherskou pomocí ovládne celou Moravu, vrátil mu Olomoucko.
Ještě jako olomoucký panovník musel čelit polskému králi Boleslavu II. Boleslav zaútočil na Hradec nad Moravicí, ten se ubránil a polské vojsko se rozpadlo. Předpokládá se, že se tak stalo roku 1060.
V roce 1061 zemřel Spytihněv a Vratislav nastoupil na knížecí stolec. Ujistil české předáky, že jim ponechá jejich funkce a úřady. Zpočátku napravoval Spytihněvovy skutky, nechal přenést ostatky matky do Prahy. Olomoucko předal Otovi a Brněnsko předal Konrádovi. Důležitější Olomoucko předal tedy bratrovdobřei, který se dal lépe ovlivnit. Mezitím přijel do Prahy nejmladší bratr Jaromír, jenž doufal, že dostane část země. Otcův záměr byl jiný, počítal s tím, že se stane pražským biskupem. Vratislav ho tedy nechal násilně vysvětit na jáhna. Jaromír raději utekl i s družinou do Polska.
Nový český vládce se vypořádal se Mstišem, sesadil ho z úřadu, Mstiš uprchl do Polska.
Roku 1062 zemřela Adléta, matka synů Břetislava a Vratislava (ten ovšem zemřel ještě dříve). Ještě téhož roku se oženil s Piastovnou Svatavou, tím bylo překonáno nepřátelství mezi Vratislavem a Boleslavem II.
Rozhodl se založit biskupství v Olomouci. Prvním biskupem se stal břevnovský mnich Jan roku 1063. Vratislav tím sledoval několik cílů, již dopředu oslaboval budoucí moc pražského biskupa, svého bratra a také olomoucké biskupství mělo být prodlouženou rukou Prahy na Moravě rozdělené do údělů.
V roce 1067 zemřel dlouholetý biskup Šebíř, Vratislav si vybral litoměřického probošta, německého duchovního Lance, avšak byl velmoži tlačen k jmenování Jaromíra pražským biskupem. Vratislav se rozhodl představit svého kandidáta na polním tažení. Velmoži se vyslovili pro Jaromíra a opustili tábor, nový si postavily na cestě do Prahy. Vratislav je chytře obešel lesními stezkami a odbojné pány pozval na nové shromáždění. V Praze Vratislav označil biskupem Jaromíra. Hlavní aktéři sporu z řad předáků raději odešli do Polska. Kníže Jaromíra posílá do Říše přijmout investituru, v červnu obdržel od císaře Jindřicha IV. prsten a berlu a konečně za měsíc byl arcibiskupem mohučským Siegfrýdem vysvěcen na biskupa. Nový biskup si přidává nové jméno – Gebhard. Mezi oběma bratry byly často rozepře, proto zakládá Vratislav na Vyšehradě kapitulu, podřízenou jen papeži.
Později na Vyšehrad Vratislav přesunul i svůj dvůr. Mnoho let se neúspěšně Jaromír snažil o zrušení druhé diecéze.
Rok poté, co polský kníže Boleslav II. obsadil Kyjev, zaútočil roku 1070 na Čechy ve snaze změnit hranice. Opět byl Vratislavem poražen. Proto byla obě knížata následujícího roku německým králem Jindřichem IV. pozvána do Míšně, aby byl spor urovnán. Oba pokáral a prohlásil, že příště na útočníka sám zaútočí. Polsko začalo v té době výrazně sílit, útočit a vměšovat se do cizích záležitostí. Jindřich Vratislava potřeboval k obraně proti Polákům.
Boleslav přísahu porušil a zpustošil Čechy, Jindřich 19.5 1073 vyhlásil v Augšpurku výpravu proti Polsku, ta se však z vnitřních problémů neuskutečnila.
Toho samého roku nový papež Řehoř VII. Potvrdil používání mitry českému vládci.
Jak je vidět, král i papež chtěli Vratislava získat na svoji stranu do pozdějšího boje o investituru.
Použitá literatura: Vratislav Vaníček: Vratislav II; Josef Žemlička: Čechy v době knížecí