Vláda Bedřicha a Soběslava II. (1172-1178)
Předchozí díl: Vláda Vladislava II. 1140-1172
Bedřich byl v těžké situaci, nebezpeční pro něj byli nejvíce jeho bratranci, moderní dobou označovaní jako Soběslavovci. Soběslav byl uvězněn na hradě Přimda a o nejmladším Václavovi zprávy nejsou, ale Oldřich již dlouhou dobu pobýval ve službách císaře Fridricha I.
Bedřich se nestal králem jako jeho otec. Nicméně vypočítavý a lstivý císař se cítil omezen na svých císařských právech Vladislavovou rezignací ve prospěch syna. Žádal propuštění Soběslava. Poté, co ho Bedřich v roce 1173 po jedenácti letech v okovech propustil, Soběslav ze strachu o svůj život opustil zemi a odjel za císařem. To ale Fridrichovi nestačilo. V září téhož roku v Hermsdorfu v Durynsku, císař nespokojen se situací v Čechách zbavil trůnu Bedřicha. Vzápětí odevzdal lenní praporce za české knížectví věrnému Oldřichovi. Oldřich je ovšem předal svému bratru, dlouho vězněnému. Nebylo to zadarmo, oba museli slíbit, že císaři pomohou proti nepřátelům v Lombardii. Začala vláda Soběslava II; který je kronikářem označován jako „kníže sedláků".
Potomci krále Vratislava I. Zjednodušený rodokmen
Ač zřejmě neměl šlechtu v lásce, Soběslav měl po celou svoji vládu stejné lidi ve dvorských úřadech – syny Markvarta Heřmana, Havla a Záviše, „vítkovce" Vítka; Dlugomila, bratry Dobrohosta a Mutinu, Zdeslava, Sezemu. Výrok kronikáře, že se Soběslav cítil raději obklopen prostými lidmi na vozech, nežli velmoži na koních by se měl brát s rezervou. Jistě, ale existovala oposice, která by raději na trůnu viděla někoho z Vladislavovců. Otázka je také, jak hodně se opíral o svobodné knížecí sedláky, vrstvu která pomalu spěla ke konci mezi poddanými, jen některým se podařilo dostat se mezi „nižší šlechtu."
Změna knížete měla jen jednu oběť – byl jí Konrád Šturm, věznitel Soběslava na Přimdě. Byl setnut. Arcibiskupovi v Salcburku Vojtěchovi, který byl syn krále Vladislava, pomohl, když byl císařem sesazen (1177), nechal pohřbít Vladislava krále na Strahově.
Kníže podporoval církev (dary Plasům, imunita johanitům), staral se o rozvoj obchodu, udělil jako první práva pražským Němcům. Soběslav II. nebyl pokorným služebníkem císaře, čeští bojovníci v Lombardii byli rozprášeni a Soběslav se neúčastnil žádného dvorského sjezdu císaře.
Vládnoucí kníže se dostal do sporů o Vitorazsko (oblast okolo Weitry v Rakousku), které náleželo k Čechám, ale bylo z něj kolonisací ze strany rakouských zemí postupně ukrajováno. Soběslav společně s uherským králem Bélou III. a štýrským vévodou Otou začali boj proti rakouskému vévodovi Jindřichovi II. V červnu 1176 Soběslav s moravským údělníkem Konrádem Otou vpadli do Rakous, protože se nesetkali s odporem, vypálili řadu vesnic na levobřeží Dunaje. Následoval vpád Rakušanů na Znojemsko. Na konci roku 1176 Soběslav s Konrádem Otou vpadli za do Rakouska ještě jednou. Vypáleno bylo několik kostelů a klášter ve Světlé (Zwettl).
České knížectví podle Josefa Žemličky, Čechy v době knížecí
Útoky na Rakousko se českému knížeti nevyplatily, záhy po plenění byl uvržen do církevní klatby papežem Alexandrem. Konráda Otu si zase popudil tím, že místo Oldřicha (kterému z podezíravosti nevěřil) dosadil do olomouckého údělu dalšího bratra Václava, místo Konráda. Nespokojenost se jistě množila i mezi šlechtou.
V červnu 1178 vpadli Rakušané s novým vévodou Leopoldem na Moravu, Soběslav se stáhl s vojskem do Čech, Václav odrazil nájezd na Olomouc. Soběslav měl tehdy rozpustit svoje převážně selské vojsko. Mezitím získal za tučný peníz Bedřich v Turíně Čechy v léno od císaře a spěchal do knížectví.
Bedřích na podzim dosáhl bez odporu Prahy, kde zajal Soběslavovu manželku a začal svoje panování. Zatím poražený Soběslav se stáhl na hrad Skála (není známo, kde se nachází) a vyčkával na příležitost k návratu na trůn.
Další díl: Vláda Bedřicha 1178-1189