Vláda Konráda II. Oty (1189-1191)

I na konci 12. století byl pražský kamenný trůn velkým lákadlem pro moravské údělníky. Formálně jim právo stát se knížetem zajišťovala stařešinská nařízení knížete Břetislava I., vyhlášená před jeho smrtí v Chrudimi roku 1055. Realita byla ovšem jiná. O pražském knížeti, tj. knížeti celých Čech s vrchní autoritou nad moravskými vládci z olomoucké a znojemsko-brněnské větve Přemyslova rodu, rozhodovala přízeň velmožů, důvěra nebo koupená důvěra císaře, síla zbraní družin znepřátelených Přemyslovců a také v nemalé míře štěstí. Ze stejného těsta jako moravští předci a pražští bratranci byl i Konrád Ota, údělník, vládnoucí nad brněnskou a znojemskou části Moravy. On také neváhal obětovat tisíce a tisíce vojínů k získání přesvatého stolce na vrchu Žiži.

Předchozí díl: Vláda Bedřicha 1178-1189

Konrádova předchozí politická činnost rozhodně síle a stabilitě knížectví nepomohla. V roce 1182 se objevil s věrnými a nespokojenou šlechtou před Prahou. Celý konflikt s knížetem Bedřichem skončil před císařem, který fakticky rozdělil knížectví na Čechy a Moravu. Bedřich se tento kompromis pokusil změnit o tři roky později vysláním mladšího bratra Přemysla s vojskem – Konrád měl být ztrestán a podroben. Sice byl poražen u moravské Loděnice, ale zdecimovaní vítězi se museli vrátit zpět. Oba Přemyslovci, Bedřich s Konrádem, se dohodli na smíru. Konrád uznal vrchní vládu Bedřicha výměnou za nástupnictví v případě jeho smrti. 25. 3. 1189 kníže Bedřich, syn Vladislavův, umírá.

Přemyslovci v 11. a 12. století, žlutě vládnoucí knížata, oranžově králové, plná velikost

Konrád se po jeho smrti bez větších konfliktů s ostatními příbuznými knížetem stal. I jeho politika se zásadně změnila a dala by se s trochou nadsázky označit jako „státotvorná". Přestává být markrabětem, v listině z druhého roku vlády se tituluje jako kníže Čechů, kdysi markrabě Moravy. Do Olomoucka, získaného Barbarossovým verdiktem z Řezna roku 1182, dosazuje Vladimíra a Břetislava, dle zvyklostí právoplatné dědice – přímou vládu tedy ztrácí.

Na rozdíl od Bedřicha neměl problém s biskupem Jindřichem Břetislavem. Vycházel dobře s ostatními Přemyslovci, kromě synů Vladislava II. – Přemysla a Vladislava Jindřicha. Děpolt II. se mohl vrátit zpět do svých údělů. Václav, další z bývalých odbojníků proti Bedřichovi, blízce s novým knížetem spolupracoval.

Okruh Konrádovy šlechty se také změnil oproti předchozímu knížeti, který s předními českými muži často téměř válčil. Ve státních v úřadech se objevují jména, která byla spjata se Soběslavem II. (Heřman Černý komoří, Berwin číšník).

Konrád kodifikoval také české právo v tzv. Statutech Konráda II. Oty . Kníže je předním mužům přestavil na sněmu v Sadské, v roce 1189. Ta se, bohužel, nedochovala, známe jen jejich potvrzení z obvodů jižní Moravy z 20. a 30. let století následujícího. Statuta zřejmě řešila především trestní právo, většinou formou peněžitých trestů, ale i fyzických. Napomáhala také vzniku pozemkové šlechty.

Aktivní byl i v zahraniční politice, býval na dvorských sněmech v Říši. Z podnětu císařova syna Jindřicha podnikl ještě v roce 1189 výpravu do Míšeňska. Záhy má Jindřich problémy se Sicílií, kde se měl jako jediný dědic stát králem, ale tamní šlechta provolala králem Tankreda z Lecce. Jindřich, po smrti otce v Turecku římský král, vytáhl na jih, s ním i Konrád, kníže český. České oddíly zřejmě tvořily nezanedbatelnou součást výpravy, jak informují iluminace kroniky Petra de Ebulo.

Česká jízda na konci 12. století, Petrus de Ebulo: Liber ad honorem Augusti, Bern, Burgerbibliothek, Cod. 120.II, fol. 110r

Správu země kníže přenechal Václavovi. V dubnu 1191 se nechal Jindřich korunovat císařem a pokračoval dál na jih. Při dobývání Neapole císařské vojsko muselo bojovat nejen s obránci města, ale i morem. Především mor jej zdecimoval a porazil. Císař, který na mor málem také skonal, se dal na ústup. Dobytí Sicílie se muselo na několik let odložit. Pro české dějiny je podstatné, že v Monte Cassinu 9. 9. 1191 umírá český kníže Konrád II. Ota. Jeho ostatky byly záhy převezeny do Prahy. Svůj smutek analista (sic k roku 1190) vyjadřuje celkem jasně:

Nad ním nechť pláčí slzící a srdcích litující.

Ach, Ach! Konráde, kníže, jenž máš být často vzpomínán,

Žij v Kristu, jsa odveden ze světa tohoto!

Konrád začal se stabilizací knížectví a knížecí moci. Přesto tato doba byla stále dobou bratrovražedných a velmi krvavých bojů a pevné království 13. století bylo spíše snem než realitou.

Další díl: Mezi makrabětem a biskupem 1191-1193