Léta krize českého státu 1092-1100
Předchozí díl: Vláda Vratislava II. 1074-1092
Konrád I. byl méně průbojný než jeho bratři, ale s větším smyslem pro řád. Za svoje krátké panování se marně pokusil obnovit původní pražské biskupství (= připojit území olomoucké diecéze). Jeho vláda byla epizodou, nevládl ani rok, zemřel 6. září 1092.
Po strýci nastoupil syn krále Vratislava a jeho druhé manželky Adléty, vrátivší se z exilu v Uhrách, Břetislav II. Byl nastolen 14. září 1092. Velmi brzy po získání trůnu zakázal pohanské obřady a zvyky. Zdaleka nejstarší Přemyslovec, i když nebyl příliš oblíbený, měl silné postavení.
Ústup z evropské politiky a stáhnutí do regionálního prostoru symbolizuje sňatek Břetislava s Luitgardou z Bogenu v roce 1094. Břetislav už byl poměrně starý (kolem čtyřiceti let), sňatky jako prostředky spojenecké politiky byla prováděny hlavně za vlády otců. Hrabata z Bogenu byli sice významný bavorský rod, ale jejich prestiž, kontakty a moc nedosahovala princeznám z rodu Arpádovců nebo Piastovců, nebo některého z vévodských rodů Říše.
Břetislav měl ještě moc ve pevně ve svých rukách, dosazoval do úřadu svoje biskupy. Přesto problémy měl. Po dlouhé vládě Vratislava byla zpomalena generační výměna hodnostářů, nyní žádalo hodně hlasů z mladších generací o dvorské úřady a zdaleka ne všechny mohl kníže Břetislav uspokojit.
Břetislav se snažil zasahovat do polských záležitostí, od roku 1093 plení Slezsko, do té doby, než dostane mírový tribut. Břetislav využil polskou nástupnickou krizi. K moci se tlačil nevlastní syn knížete Vladislava Hermana Zbyhněv, jeho vlastnímu synu Boleslavovi český Břetislav propůjčil Kladsko, které bylo nedávno odstoupeno Polskem.
Denár Břetislava II. Cach 388, Zdroj: Aukro
V květnu 1096, v té době Prahou procházela část lidové křížové výpravy a nevyhnulo se to bez masakrů na židech, kníže vpadl do Slezska a založil zde hrad Kamenec. Napětí se vyostřovalo i v samotných Čechách, toho samého roku nechal vyhnat zrádné předáky Mutinu a Božeje, Vršovce, které poté přijal polský kníže.
Polský vládce Vladislav musel postoupit svým synům díly Polska a rozdělit ho mezi ně. Boleslav, chráněnec českého knížete, získal Slezsko a Mazovsko. Aby si nového mazovského a slezského vládce ho v roce 1099 povýšil na svého mečonoše (mečníka). Tím Břetislavův vliv v Polsku končil, musel se věnovat vnitřním a hlavně dynastickým problémům. V roce 1097 nakrátko uvěznil Konrádova syna Oldřicha v Kladsku.
Ke klíčovému mezníku pro celé budoucí 12. století v českých dějinách došlo v dubnu 1099. Císař Jindřich IV. si Břetislava II. pozval ke dvoru do Řezna, mimo jiné, aby zde investoval pražského biskupa Heřmana. Břetislav císaře požádal, aby po své smrti předal Čechy v léno bratru Bořivojovi. Záměrně tím porušil řád svého stejnojmenného děda, ve snaze zabránit v nástupnictví moravským větvím. Nástupcem měl být podle seniorátu nejstarší „Konrádovec" Oldřich Brněnský). Možná také doufal, že Bořivoj prosadí za svého nástupce jeho synka Břetislava. Na rozhodnutí Břetislava měla vliv určitě jeho nevlastní matka, třetí žena Vratislava Svatava Polská.
Po rozhodnutí v Řezně začal Břetislav upevňovat svoji pozici proti moravských Přemyslovcům, táhl s vojskem na Moravu, kde odebral díl Moravy Oldřichovi a Litoldovi, propůjčil ho Bořivojovi. Olomoucký díl, kde panovali Svatopluk a Ota, nechal na pokoji.
Litold z exilu v Rakousku dokázal knížeti škodit, proto v roce 1100 Břetislav vytáhl znovu do pole. Vzpurný příbuzný se bránil v hradu Raabs. Když hrad po šesti dnech padl, Litold dokázal uprchnout. Aby upevnil svoji pozici Bořivoj na Moravě, oženil se s sestrou rakouského markraběte Gerbergou.
Ve Zbečně u Berounky 20.12. 1099 knížete Břetislava přepadl nájemný vrah a smrtelně ho zranil, kníže za dva dny zemřel. Kým byl atentátník najat, dějiny už asi nikdy nezjistí, možná Vršovci, možná někým jiným, kníže měl v posledních letech mnoho nepřátel. Jeho smrtí pokračoval boj mezi syny Vratislava II. na jedné straně a jejich bratranci z Moravy na straně druhé.
Další díl: Léta krize 1100-1125