Vláda Soběslava I. 1125-1140
O počátcích vlády a co tomu předcházelo, informuje ještě Kosmas. Na počátku roku 1125 se zdálo, že kníže Vladislav umírá. Soběslav nevázal a vrátil se z vyhnanství zpátky do Čech (2. února), zřejmě na radu kmetů, neboť všichni Čechové prvního i druhého stavu ho milovali a jeho straně přáli. Na popud těchto straníků královna- matka Svatava společně s bamberským biskupem Otou přemluvili umírajícího knížete Vladislava, aby se usmířil se Soběslavem. K smíření podle Kosmy došlo o velikonočním týdnu ve středu. Vladislav umírá 12. dubna a za čtyři dny Soběslav se souhlasem Čechů se stal dalším knížetem.
Uražený Ota po neúspěchu se navrátil na Moravu, ovšem Soběslav ho zbavil vlády nad Brněnskem a navrátil ho do linie Konrádovy. V tu dobu to mohlo vypadat, jako návrat k právu vytyčenému Břetislavem I. Ovšem budoucí Soběslavova politika ukázala, že to byl víceméně jenom krok proti nebezpečnému Otovi. Ota začal jednat. Uprchl do Říše, kde začal hledat pomoc, která by v Čechách nastolila knížete podle zásad seniorátu.
Energický a schopný kníže Soběslav až na krátkodobé nebo epizodické držení Hradecka a správu Moravy strávil většinu života ve vyhnanství prakticky ve všech okolních zemích. Pobýval v Polsku na dvoře Boleslava III. Křivoústého, v Uhrách na dvoře krále Štěpána, byl hostem na dvoře Wiprechta Grojčského a saského vévody Lothara. Měl mnoho přátelských kontaktů v cizině a snad i díky tomu za celou svoji vládu nebojoval jako jeho předchůdci, o to však v důležitější bitvě.
Ota se obrátil na nového římského krále, kterým byl právě bývalý vévoda Lothar, Soběslavův hostitel. Lothar chtěl situace využít, odmítl Soběslavovy posly a na počátku února shromáždil vojsko s kterým vytáhl do Čech. Soběslav skvěle rozvinul státní ideologii, když přenesl dynastický spor na mezinárodní úroveň. „Náhodně" byla nalezena relikvie – kopí sv. Václava, jejíž pomoc měla zajistit Čechům vítězství. To opravdu přišlo. Na zasněžených svazích Krušných hor bylo saské vojsko v bitvě u Chlumce 18.2. zničeno, Ota zvaný Černý byl zabit, Lothar se musel stáhnout, byl obklíčen. Soběslav místo dalšího boje s králem vyjednával. Nabídl mu spojenectví. Lothar přijal a ihned udělil Soběslavovi udělil Čechy v léno. Získal tam cenného spojence. Ani Soběslav neprodělal výrazně tak upevnil svoji pozici proti dospívajícím synům Bořivoje II; Vladislava I. Svatopluka I; Oldřicha a Litolda. Mrtvý Ota byl oba monarchy prohlášen za zrádce a jeho „zrádné plémě" vyloučeno z nástupnictví v Olomouci, byl sem dosazen Václav.
Poté podporoval krále proti Štaufům, mimo jiné za slib, že zdědí v případě vymření pánů z Grojče jejich panství. V roce 1135 část majetků opravdu zdědí.
Soběslav začal upevňovat svoji pozici, jak proti nobilitě, tak proti moravským údělníkům. Novým biskupem Olomouckým se stal Jindřich Zdík, věrný stoupenec tohoto i následujícího knížete. Uvěznil mnoho nespokojených velmožů, dříve jemu stranících, Břetislava (syn Břetislava), Konráda Znojemského (nechal vymalovat Znojemskou rotundu), Vratislava Brněnského „pouze" vyhnal. Není divu, že se proti němu v létě 1130 (po smrti Václava v březnu Soběslav se stal zřejmě druhým českým jedinovládcem od dob údělů) osnovalo spiknutí. Soběslav však spiknutí nižších velmožů, podporovaných biskupem Heřmanem a propuštěným Břetislavem. Spiklenci byly popraveni, Břetislav oslepen, ale posléze zemřel.
Po jeho smrti se situace začala pro moravské Přemyslovce zlepšovat. Vratislav se vrátil do Brněnska ještě téhož roku, Konrád II. do Znojma v roce 1134, Soběslav mu dojednal svatbu se setrou uherské královny Marií. Zároveň s Konrádem uzavřel dohodu, že mu dopomůže k trůnu, když Konrád za své vlády ochrání Soběslavovy syny a dopomůže jim k trůnu. O rok později se do Olomouce vrátil Lutold (syn Bořivoje).
V otázce řešení nástupnictví v Uhrách se Soběslav postavil za Bélu a dostal se do konfliktu s polským Boleslavem III. (u něj také dříve pobýval), stranícímu bratrovi zesnulého Štěpána Borise. Po neúspěšné výpravě polského vládce do Uher v roce 1132 následovala série vpádu knížete do Slezska. Rivalita mezi Soběslavem a Boleslavem byla ukončena rok před smrtí Křivoústého v Kladsku 1137.
Kníže tehdy zavrhl dohodu s Konrádem a začal hledat jiné řešení, jak dostat na trůn svoje syny a nejlépe ihned po své smrti. Téhož roku byl vyhnán z olomouckého údělu Lutold a byl zde dosazen prvorozenec Soběslavův – Vladislav. Český kníže zašel ještě dál, po smrti Lothara se po epizodické vládě Jindřicha se postavil za nového krále Konráda III. V roce 1138 v Bamberku ho požádal, aby udělil knížectví v léno Vladislavovi. Stalo se tak a Soběslav nařídil šlechtě, aby se za ním sjeli do Sadské, sněmovního místa Čechů. Tam Vladislavu přísahali (museli) věrnost.
V poslední fázi svého života začal Soběslav upevňovat pozici, po smrti Křivoústého opevňoval hrady při polské hranici (celý svůj život opevňoval pohraniční obranné body, nechal přestavět Pražský hrad), svoji dceru Marii provdal za bratra krále, rakouského markraběte Leopolda.
O Vánocích 1139 na dvorci ve Chvojně (východní Čechy) těžce onemocněl – umíral. K jeho nelibosti se na Vyšehradě scházeli velmoži, kteří rozhodně nechtěli respektovat vůli nenáviděného Soběslava. Soběslav zemřel v půli února 1140 v Hostini Hradci (možná Hradec Králové) Naprázdno vyšel i Konrád II. Znojemský, který již dříve své knížecí ambice nechal ztvárnit v tzv. přemyslovském nástěnném cyklu v Znojemské rotundě. Knížetem byl vzvolen do té doby lehkovážný mladík Vladislav, syn Vladislava I. Spálila se i šlechta, když se z Vladislava stal silný panovník, budoucí král, žádná loutka v rukou velmožů.
Použitá literatura:
Josef Žemlička: Čechy v době knížecí
Josef Žemlička: Přemyslovci
Kosmova kronika česká