Vláda Soběslava I. 1125-1140
Předchozí díl: Léta krize 1100-1125
O počátcích vlády Soběslava I. informuje ještě Kosmas. Na počátku roku 1125 se zdálo, že kníže Vladislav umírá. Soběslav neváhal a vrátil se z vyhnanství zpátky do Čech (2. února), zřejmě na radu kmetů, neboť všichni Čechové “prvního i druhého stavu” ho milovali a jeho straně přáli. Na popud těchto straníků královna-matka Svatava společně s bamberským biskupem Otou přemluvili umírajícího knížete Vladislava, aby se usmířil se svým mladším bratrem. K smíření podle Kosmy došlo o Velikonočním týdnu ve středu. Vladislav umírá 12. dubna a za čtyři dny Soběslav se souhlasem Čechů se stal dalším knížetem.
Pro trůn seniorátem předurčený, vývojem situace uražený Ota po neúspěchu své kandidatury se navrátil na Moravu, ovšem Soběslav ho zbavil vlády nad Brněnskem a navrátil brněnský úděl do linie Konrádovy. V tu dobu to mohlo vypadat, jako návrat k právu vytyčenému Břetislavem I. Ovšem budoucí Soběslavova politika ukázala, že to byl víceméně jenom krok proti nebezpečnému Otovi. Ota začal jednat. Uprchl do Říše, kde začal hledat pomoc, která by v Čechách nastolila knížete, stařešinu rodu.
Energický a schopný kníže Soběslav až na krátkodobé nebo epizodické držení Hradecka a správu Moravy strávil většinu života ve vyhnanství prakticky ve všech okolních zemích. Pobýval v Polsku na dvoře Boleslava III. Křivoústého, v Uhrách na dvoře krále Štěpána, byl hostem na dvoře Wiprechta Grojčského a saského vévody Lothara.
Ota se obrátil na nového římského krále, kterým byl právě bývalý vévoda Lothar, Soběslavův hostitel. Proto se nový český kníže domníval, že jeho přemyslovský rival u římského krále nenajde sluchu. Lothar chtěl situace využít, odmítl Soběslavovy posly a na počátku února shromáždil vojsko s kterým vytáhl do Čech. Soběslav skvěle rozvinul státní ideologii, když přenesl dynastický spor na mezinárodní úroveň. „Náhodně" byla nalezena relikvie – kopí sv. Václava, jejíž pomoc měla zajistit Čechům vítězství. To opravdu přišlo. Na zasněžených svazích Krušných hor bylo saské vojsko v bitvě u Chlumce 18.2. zničeno, Ota zvaný Černý zabit, a Lothar se musel pro obklíčení českým vojskem stáhnout.
Soběslav místo dalšího boje s králem vyjednával. Nabídl mu spojenectví. Lothar přijal a ihned udělil Soběslavovi Čechy v léno. Získal tak cenného spojence. Ani Soběslav neprodělal, výrazně upevnil svoji pozici proti dospívajícím synům ostatních pražských i moravských Přemyslovců. Mrtvý Ota byl oba monarchy prohlášen za zrádce a jeho „zrádné plémě" vyloučeno z nástupnictví v Olomouci, byl sem dosazen syn Svatopluka I. Václav.
Soběslav poté podporoval krále Lothara III. proti Štaufům, mimo jiné za slib, že zdědí v případě vymření pánů z Grojče jejich panství. V roce 1135 část majetků opravdu zdědí.
Soběslav začal upevňovat svoji pozici, jak proti nobilitě, tak proti moravským údělníkům. Novým biskupem Olomouckým se stal Jindřich Zdík, věrný stoupenec tohoto i následujícího knížete. Uvěznil mnoho nespokojených velmožů, dříve jemu stranících, Břetislava (syn Břetislava), Konráda Znojemského (nechal vymalovat Znojemskou rotundu), Vratislava Brněnského „pouze" vyhnal.
Přemyslovci v 11. a 12. století, žlutě vládnoucí knížata, oranžově králové, plná velikost
Není divu, že se proti němu v létě 1130 (po smrti Václava v březnu Soběslav ve svých rukách kontroloval Čechy i všechny moravské úděly) osnovalo spiknutí. Soběslav však spiknutí nižších velmožů, podporovaných biskupem Heřmanem a propuštěným Břetislavem. Spiklenci byly popraveni, Břetislav oslepen, ale posléze zemřel.
Po odhalení spiknutí se situace začala pro moravské Přemyslovce zlepšovat. Vratislav se vrátil do Brněnska ještě téhož roku, Konrád II. do Znojma v roce 1134, Soběslav mu dojednal svatbu se setrou uherské královny Marií. Zároveň s Konrádem uzavřel dohodu, že mu dopomůže k trůnu, když Konrád za své vlády ochrání Soběslavovy syny a dopomůže jim k trůnu. O rok později bylo Olomoucko uděleno Lutoldovi (syn Bořivoje II.) i přesto, že Olomoučtí Přemyslovci ještě žili.
V otázce řešení nástupnictví v Uhrách se Soběslav postavil za Bélu a dostal se do konfliktu s polským Boleslavem III. (u něj také dříve pobýval), stranícímu bratrovi zesnulého Štěpána Borise. Po neúspěšné výpravě polského vládce do Uher v roce 1132 následovala série vpádu knížete do Slezska. Rivalita mezi Soběslavem a Boleslavem byla ukončena rok před smrtí Křivoústého v Kladsku 1137.
Kníže tehdy zavrhl dohodu s Konrádem a začal hledat jiné řešení, jak dostat na trůn svoje syny a nejlépe ihned po své smrti. Taktéž v roce 1137 byl vyhnán z olomouckého údělu Lutold a byl zde dosazen prvorozenec Soběslavův – Vladislav. Český kníže zašel ještě dál, po smrti Lothara se postavil za nového krále Konráda III. proti Jindřichu Pyšnému z rodu Welfů. V roce 1138 v Bamberku ho požádal, aby udělil knížectví v léno Vladislavovi. Stalo se tak a Soběslav nařídil šlechtě, aby se za ním sjeli do Sadské, jednoho ze sněmovních míst Čechů. Tam Vladislavu přísahali (museli) věrnost.
V poslední fázi svého života začal Soběslav upevňovat pozici, po smrti Křivoústého opevňoval hrady při polské hranici (celý svůj život opevňoval pohraniční obranné body, nechal přestavět Pražský hrad), svoji dceru Marii provdal za bratra krále, rakouského markraběte Leopolda.
O Vánocích 1139 na dvorci ve Chvojně (východní Čechy) těžce onemocněl – umíral. K jeho nelibosti se na Vyšehradě scházeli velmoži, kteří rozhodně nechtěli respektovat vůli autoritativního Soběslava. Soběslav zemřel v půli února 1140 v Hostini Hradci (diskuse o lokalizaci) Naprázdno vyšel i Konrád II. Znojemský, který již dříve své knížecí ambice nechal ztvárnit v tzv. přemyslovském nástěnném cyklu v Znojemské rotundě. Knížetem byl zvolen do té doby lehkovážný mladík Vladislav, syn Vladislava I. Spálila se i šlechta, když se z Vladislava stal silný panovník, budoucí král, nikoliv loutka v rukou velmožů.
Vláda Soběslava I. byla vládou silného panovníka, který se dokázal vypořádat jak s ostatními Přemyslovci, tak i s velmoži. Jeho vláda byla tak obdobím zdánlivé stability. Že moc Soběslava byla na vratkých základech se ukázalo v okamžiku, kdy umíral a velmoži knížetem nezvolili jeho syna, kterému několik let umetal cestu k trůnu.
Další díl: Vláda Vladislava II. 1140-1172